Příběh počítání · Série pro rodiče · 4. díl
Kombinování
Kolika způsoby to vlastně jde?
V MELogice
Rybičky v MELogice mají dvě velikosti a pět barev. Kolik různých rybiček tedy můžeme potkat? Malou červenou, velkou červenou, malou modrou… Dítě zkouší, skládá a hledá, jestli na některou nezapomnělo.
Nejde o to, aby předškolák počítal „dvakrát pět“. Jde o zkušenost, že možností je víc, že je můžeme hledat s rozmyslem a že se vyplatí mít v hledání pořádek. Jinak se nám jedna rybička ztratí a jiná se objeví dvakrát.
A když dítě hledá malou žlutou rybičku, která plave doprava, musí udržet v hlavě několik vlastností najednou a najít tu jedinou, která je splňuje všechny.
V matematice
Dítě se v předškolním věku neučí formální kombinatoriku. Získává ale zkušenosti, ze kterých se kombinatorické myšlení později rozvíjí: hledání možností, jejich systematické uspořádání a kontrola, zda jsme na některou nezapomněli.
Tento způsob uvažování se později objevuje v kombinatorice, pravděpodobnosti, logice, informatice a práci s daty.
V životě dítěte
Co si vezmu na sebe? Které tričko se hodí ke kterým kalhotám? Jaké kostky potřebuji, abych postavil dům?
Předškolák přitom kombinuje s velkou tvůrčí odvahou. Pruhované tričko, kostkované kalhoty, puntíkaté ponožky a přes to kostým dinosaura. Z matematického hlediska jedna z mnoha možných kombinací. Z pohledu babičky možná ne ta nejšťastnější.
A pak je tu zmrzlina. Tři příchutě, dva kopečky – a výběr, který trvá déle než samotné jídlo.
V životě dospělého
Otevřeme skříň. Kalhoty, halenka, sako, boty. Chceme, aby se to k sobě hodilo, odpovídalo počasí a ještě tomu, kam jdeme.
Dospělý tomu říká ranní rozhodování před skříní. Matematik v tom vidí kombinatorickou úlohu. Kdo má pět halenek, čtvery kalhoty a troje boty, má teoreticky šedesát možností. A stejně nemá co na sebe.
Stejně kombinujeme při plánování dovolené, jídelníčku, cesty nebo pracovního postupu.
