Příběh počítání · Série pro rodiče · 12. díl
Od „umím“ k „rozumím“
Když se změní zadání.
V MELogice
Dítě nejde rovnou k pracovnímu listu. Nejdříve přichází příběh, zkušenost, manipulace, pohyb, otázka a přemýšlení. Pracovní list až potom zachycuje něco, co už dítě mělo možnost pochopit.
V matematice
Skutečné porozumění poznáme mimo jiné podle toho, že dítě dokáže princip použít i v trochu jiné situaci. Mechanicky naučený postup často funguje jen do chvíle, než se změní zadání.
Typický příklad z pozdější školní praxe: dítě se naučí, že slovo „víc“ znamená sčítat. A pak přijde úloha: „Štěpán má 7 kuliček. To je o 2 víc, než má Natálka. Kolik kuliček má Natálka?“ Kdo se naučil jen pravidlo „víc = plus“, odpoví 9. Kdo rozumí situaci, ví, že Natálka má méně – tedy 5.
V životě dítěte
Dítě se neučí jen jeden přesný způsob, jak postavit věž nebo vyřešit konkrétní úkol. Potřebuje zkušenost, že známý princip může použít i jinde – u jiných kostek, s jinou hračkou, v jiné hře.
V životě dospělého
Dospělý život nám málokdy zadá deset stejných úloh pod sebe. Nový telefon má tlačítka jinde než starý, v jiném obchodě je mléko v jiné uličce a nový kávovar má o tři tlačítka víc, než by bylo nutné.
Kdo se naučil jen postup, je ztracený. Kdo rozumí principu, chvíli hledá – a pak si poradí.
