Příběh počítání · Série pro rodiče · 1. díl
Třídění
Od rybiček k matematice. A od matematiky k životu.
V MELogice
Na mořském dně máme rybičky. Liší se barvou, velikostí nebo směrem, kterým plavou.
Dítě je nejprve třídí podle jedné vlastnosti. Třeba podle barvy: červené sem, žluté tam. Potom změníme pravidlo. Tentokrát nerozhoduje barva, ale velikost.
A tady se děje malý zázrak. Rybička, která před chvílí patřila mezi červené, teď patří mezi malé. Rybička se nezměnila. Změnilo se kritérium třídění. Pro dospělého samozřejmost, pro dítě objev – a pro některé děti zpočátku docela velké překvapení.
Dítě se v MELogice neučí jen dát rybičku na správné místo. Učí se všimnout si vlastnosti, vytvořit podle ní skupinu, rozhodnout, co do ní patří, a pochopit pravidlo, podle kterého právě pracuje. Postupně zvládne pravidlo také změnit nebo sledovat více vlastností najednou.
Otázka potom nezní jen: „Kam rybička patří?“ Ale hlavně: „Podle čeho ses rozhodl?“
V matematice
Matematika není jen počítání. Třídění patří k dovednostem, na kterých pozdější matematické myšlení stojí: rozpoznat společné vlastnosti a rozdíly, vytvořit skupiny a rozhodovat podle pravidla.
Později místo rybiček přijdou čísla. Dítě bude rozlišovat čísla sudá a lichá, později kladná a záporná, bude pracovat s násobky. V geometrii bude třídit útvary podle jejich vlastností. A časem se setká s množinami, tabulkami a daty.
Předměty se mění. Myšlenková operace zůstává. Důležité není jen „tyhle patří k sobě“, ale také „vím, proč patří k sobě“.
V životě dítěte
Dítě třídí každý den, jen tomu tak neříkáme. Autíčka do jedné krabice, kostky do druhé, pastelky do pouzdra. Ponožky k ponožkám, trička k tričkům.
Mimochodem, děti třídit umějí velmi dobře. Jen si někdy zvolí vlastní kritérium. „Mami, uklidila jsem!“ – a všechno leží pod postelí. Kritérium třídění: věci, které nejsou vidět. Logicky vzato se nedá nic namítnout.
A potom přijde třídění odpadu: papír, plast, sklo, kov, bioodpad. Krásná třídicí úloha ze skutečného života. A kam patří krabice od džusu? Tady se občas zastaví i dospělí. A to je dobře. Svět totiž není pracovní list, ve kterém je všechno vždy jednoznačné. Někdy musíme získat další informaci a svoje rozhodnutí ověřit.
V životě dospělého
Dítě vyroste. Rybičky zmizí. Třídění nikoliv. Třídíme dokumenty, fotografie, e-maily, účty, potraviny v lednici i informace.
A samozřejmě šatník – dokonalá třídicí laboratoř. Můžeme ho uspořádat podle druhu oblečení, podle barev nebo podle ročního období. Dobře zvolené kritérium má jen jednu nevýhodu: musíme ho dodržovat i ve středu večer, když jsme unavení.
A pak existuje ještě jedna kategorie: „Tohle už sice nenosím, ale určitě se mi to ještě někdy bude hodit.“ Bývá mimořádně početná a zatím se mi nepodařilo najít matematickou operaci, která by ji spolehlivě zmenšila.
